Arch Enemy vs. The Agonist - výměna zpěvaček

Arch Enemy a The Agonist jsou ve svém žánru něco jako Nightwish a Within Temptation.
Nedávno však proběhla velmi zajímavá výměna na místě zpěvaček obou kapel:

1. Arch Enemy opustila dlouholetá fronwoman Angela Gossow, která nadále bude manažerkou kapely.
2. Angelu v Arch Enemy nahradila Alissa White-Gluz z kapely The Agonist.
3. Alissa White-Gluz odešla/byla vyhozena z The Agonist kvůli rozdílným názorům s kapelou.
4. Alissu v The Agonist nahradila nová velmi talentovaná zpěvačka Vicky Psarakis.

Mé postřehy:

• Arch Enemy s Angelou jsem nikdy nemusel, Angela mi jako zpěvačka nesedí a její zpěv také ne.
• Arch Enemy s Alissou je pro mne podstatně přijatelnější volba a vlastně se pro mě Arch Enemy stali poslouchatelní. Těším se tedy na novou tvorbu.
• Obávám se, že s příchodem Alissy do Arch Enemy zmizí její silný čistý zpěv a zůstane jen u growlingu. Doufám, že se tohle nenaplní. Přiblížení k The Agonist by mi nevadilo.
• Vicky je velmi talentovaná a je výbornou náhradu Alissy v The Agonist. Kvality kapely zůstávají.

A nyní následují videa k posouzení (Arch Enemy - War Eternal a The Agonist - Disconnect Me):

Sólovka Kurta Cobaina

Dnes mě na Music Serveru potěšil článek o chystané sólovce již zesnulého frontmana kapely Nirvana Kurta Cobaina.

Kurt údajně plánoval sólové album a připravované věci prý překonávaly vše, co doposud složil pro svou domovskou kapelu. Tyto informace poskytl kytarista kapely Hole - kapela Courtney Love.

I téměř 20 let po Kurtově smrti by mě nový materiál z díly Kurta Cobaina potěšil a jestli tato sólovka vyjde, nepochybně si ji zakoupím...

David Silveria se vrací s kapelou Infinika

Bývalý bubeník mé oblíbené kapely Korn je zpět. David Silveria se svou novou kapelou Infinika vypustil první video s názvem Beautiful World.

Celý song není podoben ničemu, co by se blížilo diskografii Korn. Zato mi zpěv silně připomíná hitovku z roku 1995 Spaceman od Babylon Zoo. Však posuďte sami.

Osobně jsem velmi rád, že se David Silveria opět objevil na hudební scéně. A držím mu pěsti, ať se tam udrží co nejdéle.

KoRn III: Remember Who You Are

Má oblíbená kapela vydala po albu Untitled z roku 2007, které se mi moc nelíbilo, konečně album nové, které si rád a s chutí poslechnu.

Album se jmenuje KoRn III: Remember Who You Are a má být údajně návratem ke kořenům. S tím návratem si nejsem tak úplně jistý, ale určitě oproti předchozímu počinu se jedná o výrazný posun.

Nejsilnějšími písněmi na albu jsou:

• Oildale
• Pop a Pill
• Fear is a Place to Live
• Lead the Parade
• Let the Guilt Go
• Are You Ready to Live?
• People Pleaser (ze speciální edice)

Tak posuďte sami na zatím vydaných singlech:

Serj Tankian - hlas kapely System of a Down

Serj Tankian – tohle jméno pravděpodobně nikomu nic neřekne až do doby, než zjistíme, že se za ním skrývá zpěvák a hlas světoznámé kapely System of a Down.

Ano, je to tak. SOAD o sobě nedali znát od srpna roku 2006 a proto asi nikoho nepřekvapí, že frontman kapely vydal loni v říjnu sólové album s názvem Elect the Dead, na kterém si nahrál většinu nástrojů sám a natočil jej ve svém domácím studiu v Los Angeles. Nejedná se o žádný pohodový výlet do světa world music, ale ani o bitevní vřavu ve stylu SOAD, i když ruku na srdce, některé songy se tomu hodně blíží. Album má mnoho vrstev a podob, od psychedelie přes klasickou hudbu až po charakteristické surrealistické obrazy a hrátky s rychlostí nahrávky.

Co o své nahrávce říká Serj?
„Když jsem dělal na Elect The Dead, cítil jsem tu samou energii jako při natáčení první desky Systémů v roce 1998, ten elán do experimentování, celý ten pocit ‚Wow, tohle si fakt můžu dovolit…‘ Každý den jsem žil jenom svou hudbou, nepotřeboval jsem jíst ani pít, přijímal jsem a vysílal jenom hudbu. Ráno jsem se vždycky probudil a tak moc se mi chtělo pracovat na mojí muzice, že jsem se nemohl soustředit na nic jiného.“ „Písně jsem napsal tradičně s klavírem a akustickou kytarou, na počátku měly klasický až operní nádech. Je zvláštní, co z toho vzniklo, když jsme následně přidali bicí a kytary – je to opět rocková deska.“

 

Jak na mě působí tato sólovka?
Při prvním poslechu jsem byl velice nadšený z toho, co jsem slyšel. Po tak dlouhé době, kdy nebylo o SOAD slyšet, je zde velice výborná záplata a troufám si říct i pokračování tvorby SOAD od hlasu kapely Serje Tankiana. Serj dokazuje, že je prostě výborný a talentovaný umělec a skvělý básník. Stačí se jen zaposlouchat do textů písní, které jsou politické, o bolestných životních zkušenostech, a také zde nalezneme i písně milostné.
Alba se nemůžu nabažit a poslouchám jej již skoro týden v kuse. Každý kousek je skvěle propracovaný a zahraný. Však si to poslechněte sami! Přikládám dvě písně ze serveru youtube.com:

Sky Is Over

Baby

Tracklist alba:

1. Empty Walls
2. Unthinking Majority
3. Money
4. Feed Us
5. Saving Us
6. Sky Is Over
7. Baby
8. Honking Antelope
9. Lie Lie Lie
10. Praise The Lord And Pass The Ammunition
11. Beethoven's Cunt
12. Elect The Dead

Bonus CD limitované edice:

1. Blue
2. Empty Walls (Acoustic)
3. Feed Us (Acoustic)
4. Falling Stars (Album Version)

Závěrem…
…ještě dodám, že Serj plánuje ke všem písním na albu natočit videoklip a zatím natočené prezentuje na oficiálním kanálu na serveru youtube.com. A pokud se vám jeho hudba líbí a zamlouvá, vězte, že Serj Tankian k nám v 5. června 2008 zavítá a představí své sólové album v Ostravské ČEZ aréně od 19. hodiny. Pokud nebudu mít žádný jiný a důležitější plán, rozhodně se tam sejdem, ČEZ arénu mám pár minut tramvají :-)

Odkazy:
Oficiální youtube kanál, Myspace stránka

Korn v Ostravské ČEZ aréně (únor 2008)

V Ostravské ČEZ aréně se dne 19. února 2008 konal koncert kapely, kterou již poslouchám od jejich prvotiny vydané v roce 1994. Tehdy se stali i mou nejoblíbenější kapelou, jež jsem neustále poslouchal, což dokazuje i má sbírka originálních CD nosičů všech vydaných alb. A protože se Korn při své třetí návštěvě České republiky rozhodli zavítat do Ostravy, nemohl jsem zde chybět, neboť to mám jen pár minut tramvají.

Na koncert jsem měl jít se dvěma kolegy z práce; asi tak dvě hodiny před začátkem koncertu jsem od jednoho dostal smsku a vypadalo to, že na koncert půjdu sám. No, jelikož jsem si chtěl Korny poslechnout konečně na živo, tak by mi to ani tak nevadilo. Nakonec se vše nějak vyřešilo a do haly jsme ve dvojko zavítali před 18-tou hodinou, pěkně se usadili na levé straně od pódia a vyčkávali začátku.

Přesně v 19 hodin začala hrát švédská kapela Deathstars. Ti zde byli jako první předkapelou Kornů. Hráli něco přes půlhodiny a jejich styl bych popsal něco jako mix kapel Rammstein, Type O Negative a Creadle of Filth. Jejich vystoupení mě nijak nezaujalo, na pódiu si to spíše odstáli. Dokonce ostatní publikum bylo k jejich vystoupení dost vlažné.

Kolem 20-té hodiny vtrhla na pódium Texaská kapela Flyleaf v čele se zpěvačkou Lacey Mosley. Na jejich vystoupení jsem se těšil, hlavně na píseň I’m So Sick, kterou jsem prvně zaslechl ve filmu — na jméno si bohužel zrovna nevzpomínám. Prezentace jejich hudby byla mnohem lepší než u předchozí kapely a určitě se mnou bude spousta lidí souhlasit, že skokanem večera se stal basák Flyleaf. Ten zde celou dobu poskakoval dosti vysoko a jednou i vylezl na bedny a skočil dolů cca dva metry.

A teď jsme se již všichni začínali těšit na hlavní hvězdu večera, kapelu Korn. Nasvědčovalo tomu i mnohem více zaplněné hlediště, kde se tísnilo na sedm tisíc lidí. Již při prvním odhalení slavného Jonathanova mikrofonu proběhl halou pískot, řev a skandování, které pak pokračovalo v prvních tónech cirkusového intra z posledního alba Untitled. To pak plynule přešlo v píseň Right Now a na pódiu byla rázem celá kapela, z Kornů tedy pouze dva členové Jonathan a Fieldy (Munky se musel vrátit domů kvůli rodinným záležitostem). Konečně tedy začal koncert, na který jsem se těšil několik měsíců a prvně jsem viděl svou oblíbenou kapelu na živo zahrát spousty mých oblíbených písní. Zvuk byl naprosto výborný, skvěle jej doplňovala i světelná show a hra s laserovými paprsky. Písně zazněly snad ze všech vydaných alb a já si užil hlavně ty ze starších, osobně se řadím mezi old school fandy Kornů, nejnovější album Untitled mě vůbec neoslovilo a ničím nezaujalo, takže jsem si i songy z něj na koncertě vůbec neužil.

Nejsilnějším momentem celého koncertu pak byl přídavek, který obsahoval tři písně, tradiční Blind, dále pak Somebody Someone a Got the Life. V prvních tónech Blind si všichni z kotle posedali (nebo jen dřepli), z čehož byl Jonathan evidentně nadšený a celou dobu se usmíval. A při slovech „Are You Ready?“ všichni dřepící fanoušci vyskočili a začali neskutečně pařit. Pařilo se i na spodní tribuně (kde jsem se nacházel já) a hlavně při přídavku Somebody Someone se celá tribuna pohybovala, jak všichni skákali, v jednom rytmu, až jsem měl strach, aby se s náma neutrhla. Pak už jen následoval rázný song Got the Life jako poslední přídavek, po kterém jsme s kolegou vypadli z haly, ať se pak nemusíme prodírat haldou lidí mířících ven.

Závěrem musím zopakovat, že tento koncert byl pro mě skvělým zážitkem. Škoda jen, že jsem neviděl živě zahrát celou původní sestavu. A pokud by Korn přijeli znovu do Ostravy, bude pro mě povinností na ně zajít…

Setlist koncertu:

1. Intro z Untitled
2. Right Now
3. Love Song
4. A.D.I.D.A.S.
5. Hold On
6. Starting Over
7. Falling Away From Me
8. Coming Undone / We Will Rock You
9. Here to Stay
10. Ever Be
11. Faget
12. Shoots And Ladders (dudy) / Helmet in the Bush
13. Freak on a Leash
14. Bottled Up Inside
15. Kiss
16. Evolution
17. Ass Itch
18. Blind
19. Somebody Someone
20. Got the Life

Další články o koncertu Korn v Ostravě:
Musicserver.cz, iReport.cz, České noviny.

Znovu zrození bratří Cavalerových - The Cavalera Conspiracy

Po dlouhých dvanácti letech se konečně sešli legendární bratři Cavalerové kvůli projektu nazvaném The Cavalera Conspiracy (myspaceprofil) a zatím bezejmenné nahrávce, která by měla spatřit světlo světa v březnu roku 2008.

Tohle je naprosto úžasná zpráva, že se konečně bratři Cavalerové dali dohromady. V 96-tém po vydání alba Roots kapely Sepultura se totiž stalo něco, co žádný fanoušek nechtěl a hlavně nečekal. Max Cavalera, hlas kapely, textař, kytarista a hlavně frontman kapelu opustil po té, co mu zemřel jeho nevlastní syn, možná tam byly i nějaké neshody s ostatními členy kapely.

Když založil kapelu Soulfly a začal pokračovat v tom, kde přestal u Sepulturovského alba Roots, byl jsem velmi rád, protože Maxovu muziku prostě můžu. Nová „Sepultura“ se mi vůbec nelíbila (děsný hlas, krok zpátky ve své tvorbě – tzv. návrat ke kořenům) a já ji zařadil na druhou kolej. Pro mě bylo prostě logickým pokračováním tvorby Sepultury to, co dělal Max Cavalera se svými Soulfly.

A teď konečně se po dlouhých dvanácti letech potkávají bratři Cavalerové v projektu The Cavalera Conspiracy, což opravdu nemůže nechat jednoho fanouška Sepultury/Soulfly a tvorby Cavalerů chladným… Prostě se těším jako malé dítě, až album v březnu 2008 vyjde a já si jej poslechnu…

A tady je jedna ochutnávka The Cavalera Conspiracy – Inflikted:

Útočí Nightwish s 'Bye Bye Beautiful' na Tarju Turunen?

Při poslechu posledního alba Nightwish s názvem Dark Passion Play si rozhodně nelze nepovšimnou písně Bye Bye Beautiful. Už z názvu jsem tušil, o čem ta píseň asi bude a někde jsem i četl Tuomasovo vyjádření, že píseň skutečně napsal pro Tarju/o Tarje. Pořád sice nechápu, co se vlastně mezi Nightwish a Tarjou odehrálo, ale takové agresivní pasáže v textu a některých přechodech proti bývalé dlouholeté spoluhráčce jsem vůbec nečekal. Když ale tuto píseň poslouchám a pročítám texty, muselo se mezi Tuomasem Holopainenem (Nightwish) a Tarjou Turunen stát něco hodně zlého…

První věc, která mě zarazila, je velmi agresivní refrén, ve kterém se Tarje vyčítá, že snad ani neměla tucha, o čem celí Nightwish vlastně jsou:

Oficiální text:
…
Did you ever hear what I told you
Did you ever read what I wrote you
Did you ever listen to what we played
Did you ever let in what the world said
Did we get this far just to feel your hate
Did we play to become only pawns in the game
How blind can you be, don't you see
You chose the long road but we'll be waiting
…

Překlad:
…
Slyšela jsi vůbec, co jsem ti říkal?
Četla jsi vůbec, co jsem ti napsal?
Poslouchala jsi vůbec, co jsme hráli?
Připustila sis vůbec, co lidi říkali?
Museli jsme se dostat až tak daleko, abychom cítili tvou nenávist?
Hráli jsme snad jen, abychom se stali pěšáky v hře?
Jak vůbec můžeš být tak slepá, nevidíš?
Ty sis zvolila tu delší cestu, ale my budeme čekat.
…

Poslední větou jako by se říkalo, že by rádi s Tarjou někdy spolupracovali, ale až si uvědomí, jak to všechno je a přizná svou chybu.
Ale hned následující agresivní výkřik podpořený kytarovnou řežbou vyvolává další sporné pocity. Text je malinko zkomolený, takže oproti oficiálně uvedenému textu se dá vyposlechnout další zarážející poselství:

Oficiální text:
…
Bye bye, beautiful
Bye bye, beautiful
…

Odposlechnutý text:
…
Bye bye, beautiful
Die die, beautiful
…

Překlad:
…
Měj se, krásko!
Zemři, krásko!
…

Hned po druhé sloce před refrénem následuje třetí sporný moment, který se z odposlechu liší od oficiálního textu. Osobně tuhle pasáž nechápu, jen mě to zarazilo:

Oficiální text:
…„I need to die to feel alive“…

Odposlechnutý text:
…„No need to die to true a lie“…

Překlad:
…„Potřebuju zemřít, abych se cítil živý“…
…„Není potřeba zemřít k ospravedlně­ní lži“…

Nicméně se mi tahle píseň velice líbí, Tuomas odvedl při skládání skvělou práci, profíci z Nightwish jako vždy zahráli na jedničku a nová členka finské formace Anette Olzon zazpívala výtečně. Já jsem ale musel vyjádřit své pocity při poslechu této písně, protože přináší velice agresivní pocity a velmi by mě zajímalo, co si Tuomas s Tarjou provedli, že to vedlo až tak daleko. Chápu, že rozchod může být velice bolestivá záležitost a hudba si přímo říká o vyjádření takových pocitů…

Jen doufám, že si tímto krokem Nightwish nezavřeli s Tarjou dveře v nějaké případné budoucí spolupráci. Přece jen Nightwish s Tarjou za mikrofonem je geniální kombinace! A Nightwish s Anette je dle mého názoru už jiná kapela…